Čech s Nobelovou cenou za literaturu

I přesto, že je Česká republika co do velikosti velmi skromná, objevili se v její historii i osobnosti, které byli celosvětově proslulé a výborně hodnocené. Mezi takové patří i spisovatel a básník Jaroslav Seifert. Není tajemstvím, že to byl ze spisovatelů pouze on, komu se za celou dobu udělování podařilo získat Nobelovu cenu za literaturu.

      Jeho život obsahoval mnohé zvraty a zákruty, které dávaly jeho dílům ten správný směr a hodnotu, která je posunula až mezi mistrovské kousky. Jaroslav se narodil v roce 1901 v Praze. Jeho otec byl zapřisáhlý socialista, matka naopak zbožná katolička. Tyto rozpory se vtiskly mladému Jaroslavovi do paměti natolik, že si jich všímal, a sám to i přiznával, ve svých dílech. V mládí studoval na gymnáziu, které ale nedokončil. Často se účastnil dělnických demonstrací nebo se jen tak bezcílně toulal po Praze, oboje mu vynášelo tolik neomluvených hodin, že již to dále nebylo možno akceptovat. Těsně po založení Komunistické strany Československa se stal jejím hrdým členem a své umělecké nadání vkládal právě do dělnické a budovatelské tvorby. Jenže v roce 1929 podepsal Manifest sedmi a za to byl spolu s dalšími spisovateli ze strany vyloučen. I když se už dále nepočítal mezi členy této strany, zůstával stále svými názory spíše v levé polovině spektra, a proto se také přiblížil k sociálním demokratům. Tvůrčí roky prožil jako redaktor a později jako spisovatel z povolání. Stáří mu následně znepříjemnila těžká choroba pohybového aparátu. Zemřel v roce 1986 a jeho pohřeb se nesl v duchu protikomunistické manifestace.

              Mezi jeho nejznámější díla patří Maminka, Koncert na ostrově nebo Všecky krásy světa. Nobelovu cenu získal v roce 1984, ale přebrat ji musela, kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu, Seifertova dcera. Přestože komunistický režim s tímto oceněním nesouhlasil, nakonec jej musel uznat a pouze se pokusil využít toho ke svým propagandistickým účelům.