Archiv rubriky: Politika

Byly restituce dobře zvládnuté?

Nejprve je třeba si říci, že se jednalo především o pole a statky zabavené sedlákům a farmářům v rámci znárodňování, kdy byla převedena pod JZD. V rámci restitucí se měly vrátit původním vlastníkům, či spíše jejich potomkům. Cílem bylo skončit s velkokapacitním monokulturním hospodářstvím, kdy se na velkých polnostech pěstovala pouze jedna plodina.


 hromádky s úředními spisy


Představa byla, že se dosavadní obrovská pole tímto rozdělí na menší políčka, na kterých budou hospodařit původní vlastníci. Zde se však ukázalo, že tak jednoduché to není a narazilo se na problémy, které se dosud nepodařilo vyřešit a s jejichž následky se stále potýkáme.


 


Jedním z nich je, že jelikož byla prakticky veškerá zemědělská výroba organizovaná pod JZD, původní statky zůstaly nevyužité a nechaly se zchátrat. Restituenti tedy většinou obdrželi budovy prakticky na rozpadnutí, které by vyžadovaly obrovské investice, aby byly použitelné k původnímu účelu. Bohužel, finanční pomoc od státu na tyto rekonstrukce nebyla. Majitelům se tedy nevyplatilo investovat své peníze (které často ani neměli), když sami měli práci ve městě a vlastní byt či dům.


 velké plochy pole


Mnohem větším problémem se však ukázala být ona čtyřicetiletá propast. Restituenti nemají žádný vztah k oné půdě, koneckonců častokrát ji ani neviděli. Mají svou práci, bydlení, a žádné zkušenosti se zemědělstvím. Nemají tedy prakticky žádný důvod se o ta pole starat. Na druhou stranu je škoda nechat je ležet ladem. Naštěstí je tu tedy možnost pronajmout je stávajícím zemědělcům. A zde je kámen úrazu.


 


Většina původních zemědělských družstev totiž pouze změnila název, ve své podstatě však zůstala zachována. A zatímco dříve na půdě hospodařila jako by byla jejich vlastní, nyní si ji jednoduše od vlastníků pronajme. Ve své podstatě se tedy na našem zemědělství nic nezměnilo. Pole není třeba rozdělovat, neboť vše obhospodařuje jedna firma, která ji má od různých vlastníků pronajatou. Vše tedy funguje jako dřív, k plné spokojenosti zemědělských velkofirem i vlastníků půdy, ze kterých tímto odpadá velká část odpovědnosti za jejich dědictví.


 


Tak tedy, byly restituce dobře zvládnuté? Odpověď zní ne, nebyly. Příliš spoléhaly na to, že lidé budou ochotni vrátit se zpět k zemědělství a zapomněli na to, že lidé chtějí především snadný život a že většina z nich už zná pouze život ve městě a farma či statek by pro ně byly zbytečnou přítěží. I proto je naše česká krajina v takovém stavu, v jakém je. A bohužel to nevypadá, že se situace v dohledné době zlepší.

Politika je za vším

To se to vykládá nesmyslné sliby před volbami, za peníze daňových poplatníků, přesněji za miliony, které by se jistě dali využít jinde efektivněji. V mnoha státech odcházejí lidé do politiky, až když něco znamenají, ale u nás, u nás je to jinak. U nás se chodí do politiky, abyste něco znamenal. A podle toho to také vypadá. Neustálé narůstání státního deficitu, zadlužování občanů, zhoršování životní úrovně obyčejných lidí.
zasedací místnost politiků
Neustálé zdražování, při stejných mzdách a pozor, důchodci těšte se, Vy co jste budovali tento stát, co jste celý život dřeli až do úmoru, slavnostně Vám dáme o pár desetikorun měsíčně více.  To bude mejdan. Jednou měsíčně si budete moci koupit kousek masa. A co ti nahoře, ti co nám vládnou? Ti si nacpávají žaludky obědy, které mají dotované námi, zapijí panáčkem něčeho ostřejšího a usednou do svých lavic číst si noviny, znuděně projíždět internet nebo rovnou si hodit šlofíka a prospat se do růžova. Potom za to každý měsíc brát tučné peníze a ještě náhrady za všechno možné i nemožné.
loď s uprchlíky
To si to ten politik ale žije že? Občas se musí zviditelnit v médiích nějakou opileckou šarvátkou, luxusním hotelem s milenkou za peníze daňových poplatníků, občas se nechat vyfotit do novin s nějakým nesmyslným blábolem, kdy politik dokáže jak daleko je od života obyčejných lidí, jak vůbec netuší, jaké to je žít z kapsy do úst, jak se říká. A pozor, jako bonbonek, když se Vás některý z drzých novinářů zeptá na základní věci o našem státě, které zná každé dítě základní školy, tváříte se jako by na Vás bylo mluveno nějakou cizí neznámou řečí a nakonec vypustíte z úst takovou perlu, že občan, když to v novinách čte při obědové pauze ve fabrice, neví, jestli se má smát, nebo brečet. Ale ne všichni politici jsou stejní, někteří trpí často virózou při prezentaci státu, takzvaně virózou  alkoholózou.